Čínská medicína

Tradiční čínská medicína (TČM) je souborné označení pro metody prevence, vyšetření i léčby, vycházející z tradičního čínského léčitelství. Na západě bývá zařazována do kategorie alternativní medicíny. Mezi metody léčby patří akupresura, akupunktura, masáže, změna stravy a životního stylu, podávání bylin (fytoterapie). Na rozdíl od západní medicíny vnímá lidské tělo jako vysoce provázaný celek, v němž stav jednoho orgánu ovlivňuje jiný. Základními pojmy tohoto pohledu na tělo jsou energie čchi, principy Jin a Jang a učení o pěti prvcích, které nalézáme v čínské filosofii i v jiných tradičních čínských oborech.

Akupunktura

Jedná se o již 5 tisíce let staré, vyzkoušené praktiky orientální medicíny, které již byly většinou civilizovaných zemí světa přijaty jako vědecké, opodstatněné a průkazně zlepšující kvalitu života pacientů. Akupunktura má kořeny v Číně, je součástí tradiční čínské medicíny.

Je známo, že existuje 12 hlavních akupunkturních drah.Předpokládá se, že lidským tělem proudí po drahách energie, známá jako čchi.Tato čchi nese ke každé buňce Vašeho těla energii.Jakékoliv přerušení nebo nerovnováha v toku čchi vede k onemocnění nebo dysfunkci těchto buněk.Stimulací akupunkturních bodů se upravuje nerovnováha proudění energie na akupunkturních drahách.

Prevence a léčba pomocí akupunktury spočívá v cíleném ovlivňování organizmu stimulací přesně ohraničených míst na povrchu těla, tzv. aktivních bodů. Celkem je na lidském těle téměř 1000 akupunkturních bodů. Stimulaci můžeme provádět zavedením speciálních jehel na určitou dobu (vlastní akupunktura) nebo aplikací jiných podnětů. Nejčastěji se používá aplikace tepla (moxa, moxování), tlaku (akupresura), elektrického proudu (elektropunktura, elektroakupunktura), laserového světla (laseropunktura), použití magnetů, baněk apod. Podle charakteru onemocnění a stavu pacienta volíme aktivní body jednak na těle (tzv. klasická, tělová akupunktura), jednak body a zóny mikrosystémů. Z nich nejznámější je mikrosystém ucha (aurikuloterapie).Podstatou účinku akupunktury je působení na regulační subsystémy organismu, nejčastěji jsou ovlivněny nervový, endokrinní a imunitní systém. Cílem akupunkturní léčby je obnovení humorální, vegetativní a energetické rovnováhy organismu. Ovlivněním akupunkturních bodů je možné docílit zvýšení celkové odolnosti a obranyschopnosti organizmu. Pozitivním efektem při léčbě akupunkturou je i redukce množství podávaných farmak. Akupunktura zkracuje dobu trvání onemocnění a rekonvalescence a snižuje pravděpodobnost komplikací. Akupunkturu lze používat samostatně, v rovnocenné kombinaci se základní terapií či jako doplněk základní terapie. Z hlediska teorie akupunktury je ve všech indikacích žádoucí začít s její aplikací co nejdříve od prvních příznaků onemocnění.

Fytoterapie a čínská medicína

Čínská medicína představuje, vzhledem ke své tisícileté kontinuitě, velkou studnici lékařských zkušeností, která byla ověřena na ohromném množství pacientů. Nejstarší fyzicky zachovaný text čínské farmakologie pochází z období dynastie Chan (206.př.n.l.-220 n.l.). V textu je popsáno 280 receptů na různá onemocnění a obsahuje názvy 247 léčiv. Z tohoto období pochází také Kánon léčiv Božského zemědělce, toto dílo se považuje za nejstarší farmakopeický text čínského lékařství. Věnuje se charakteristice léčiv, člení je dle určitých kritérií, především dle jejich účinku. Novodobý Velký slovník čínských léčiv popisuje 5.767 léčiv. Počet známých a popsaných léčiv v současné době dosáhl 12.804.

Dle základní povahy se léčiva dělí do 4 základních skupin na: chladná, horká, teplá a vyrovnaná. Ale v současnosti převažuje klasifikace, která vychází z léčivých účinků. Léčiva jsou rozdělena přibližně do 20 skupin, například na léčiva otevírající povrch, pročišťující horko, doplňující prázdnotu.

Důležitou vlastností léčiv je jejich chuť, může být sladká, slaná, hořká, kyselá a štiplavá. Např. sladká chuť má posilující účinky a harmonizuje (mají ji léčiva, která doplňují energii - ren shen). Jednotlivá čínská léčiva se navzájem kombinují do receptů, při jejich tvorbě se bere v úvahu i další vlastnost léčiv, vztah k jednotlivým orgánům a působením léčiv na dráhy.

Léčiva jsou podávána v různých formách, je možné z bylin vařit odvary, podávat je ve formě tablet, zevní aplikace je možná v mastech, koupelích a obkladech.